30. ledna 1960 využila severovietnamská armáda (NVA)a národní osvobozenecká fronta (známější pod jménem Vietcong ) příměří které tradičně doprovázelo oslavy vietnamského lunárního nového roku-Tetu.V mnoha městech po celém jižním Vietnamu vypukla dobře organizovaná povstání,která zastihla jihovietnamskou vládu i její americké spojence naprosto nepřipravené.Mnoho vojáků Armády vietnamské republiky (ARVN) bylo mimo službu,protože chtěli oslavit svátek Tet a a využít krátkého období,po které bylo vyhlášené příměří.Ačkoliv se rebelům z počátku podařilo získat převahu,obsadili i americkou ambasádu v Saigonu,americké a jihovietnamské síly nakonec ofenzivu přemohly.Po krvavých bojích v Hue,Saigonu i jiných městech utrpěly severovietnamské síly obrovské ztráty techniky i živé síly,ze kterých se nikdy úplně nevzpamatovaly.
Americký generál Viliam Wetsmoreland sice úspěšně zastavil Tetskou ofenzivu,ale její symbolická hodnota mnohem převýšila taktickou porážku komunistů .Obrázky z útoků obletěly svět a otřesly vírou americké veřejnost v to,že je vítězství ve Vietnamu na dosah,ba že je vůbec možné.Ve světle tetské ofenzívy omezil prezident London B.Johnson vzdušné nálety na severní Vietnam al stahovat americké vojáky.Ačkoliv poslední americké jednotky opustily Vietnam až v dubnu 1975,znamenala Tetská ofenziva počátek konce americké vojenské intervence ve Vietnamu.
Válka ve vietnamu
V roce 1954 byla francouzská kolonie Indočína Ženevskými dohodami rozdělena na čtyři nezávislé státy:Kambodžu,Laos,Severní a Jižní Vietnam .Po dvou letech relativního klidu se rozhodl severovietnamský vůdce Ho Či Minh uspíšit sjednocení obou části vietnamu pod svou vládou a nenásilnou cestou.Komunistické buňky ve všech venkovských i městských oblastech Jižního Vietnamu měly formou gerilového boje připravovat cestu k pádu Jihovietnamské vlády a následné obsazení Vietnamské republiky severovietnamci.Armáda vietnamské republiky nebyla schopna tomuto tlaku nijak čelit a zemi hrozil naprostý rozvrat.Do jihovýchodní Asie přesunuly své vojenské síly Spojené státy americké,které si uvědomovali strategickou důležitost malého asijského spojence.Tyto posily tvořilo nejprve několik poradců a instruktorů,posléze i jednotky pravidelná armády a námořní pěchota.Americké ozbrojené síly se postupně po boku armády Jihovietnamské republiky do bojů proti místním nerolovým skupinám od roku 1964 i proti jednotkám pravidelné severovietnamské armády.Podle válečného scénáře stratégů z Hanoje měla jejich armáda podpořit akce jihovietnamských komunistů a přivodit pád saigonské vlády ještě dříve než, sílící americká vojenská přítomnost v zemi jejich záměrům brání.tento plán již komunistům nevyšel a země se nezadržitelně řítila do apokalypsy válečného běsnění.
Vietnamská republika rok 1967.V zemi zuří občanská válka.Neexistuje jasně daná frontová linie.Bojuje se v džungli,v deltách řek i na rýžových polích.Bojuje se ve vesnicích i na předměstích.Z Laosu,Kambodže a Severního Vietnamu pronikají „Ho či Minhovou stezkou“na území Vietnamské republiky sverovietnamští vojáci i příslušníci jihovietnamských gerilových skupin. Několik tras stezky vede i přes hory centrální vysočiny, oblastí obývanou domorodými horskými kmeny známými pod francozském názvem Montagnardové.Spojená státy tam posílají jednotky zvláštních sil (Special Forces).Ti navazují kontakty příslušníky horských kmenů a muže z těchto etnik cvičí v boji proti komustů.Cvičí je v nekonvečním boji malých jednotek v divoké přírodě.podél hranic s Kambodžou tak vzinkají opevněné tábory,ze kterých smíšené jednotky americko-domorodé hlídky,které pronikají do okolní džungle,kde instalují pasti a hlídkují shromaždují informace a hlavně narušují stezky komunistů.na centrální vysočině tak zelené barety vedou svou soukromou válku,zcela odlišnou od velkých operací prováděných početnými konvenčními jednotkami v ostatních částek jižního vietnamu.
Protivníkem spojencům je severovietnamská armáda,a hlavně a obávané komunistické partyzánské jednotky jejichž jméno ,ač spojeneckými jednotkami nenáviděno,vzbuzuje dodnes úctu a respekt.jméno na než žádný veterán vietnamského tažení nikdy nezapomene,jméno VIETCONG.